Naše první rodinné putování se odehrálo na sklonku roku 2023, v čase zimního slunovratu, magického času vánoc v poušti, oslavy konce starého roku a přivítání roku nového 2024.
Poušť nás...
čekala s mokrou náručí, neboť podle slov našich beduínů tři dny a tři noci před naším příletem velmi intenzivně pršelo. Deště byly tak vydatné, že písek byl důkladně promočený a občas byla v úpatí dun vidět kaluž. O to více si tuto neobvyklou konsistenci písku užívaly naše dvě děvčata, které provozovaly písečnou kavárnu po celou dobu naší poutě. A nejen to! Když měly chuť, založily firmu na mytí nádobí, kde jako první Evropanky získaly patent na mytí ešusů a příborů mokrým pískem. Naše putování probíhalo ve velmi hravém duchu. Po snídani jsme svižným tempem nabalili náš proviant, beduíni naložili velbloudy a celá karavana se dala do pohybu za doprovodu beduínů. Sluníčko bylo mírné a občas pofukoval větřík. Denní teploty nepřesáhly 20 C. Večery po západu slunce jsme si u ohně užívali zvuků dvou kytar a beduíni se k nám často přidávali se svým arabsko-beduínským repertoárem a zvukem strunových bubínků. Naše hudební večer byly okořeněny i spoustou vtipů a hádanek, které mají beduíni moc rádi. Doputovali jsme až k úpatí posvátných hor, užily si neskutečné výhledy ze skalních ochozů. Asi v polovině cesty jsme v oáze dočerpali vodu a přes štíří údolí se pomalu vraceli do civilizace. Celá naše osmihlavá skupinka byla poctěna beduínskými jmény. Ty beduíni velmi nečekaně dávají v moment, kdy to nikdo nečeká. Domů se nám z království dun nechtělo, ale všichni jsme se shodli na tom, že se brzy vrátíme. Putování bez mobilů a dalších vymožeností civilizace daleko od světelného smogu je úžasný způsob, jak si užít lidství, sami sebe, partnera, dětí a naladit se na dobrodružství pouště. A věřte, že poušť přinese při každé návštěvě zcela nový a nevšední zážitek každému, kdo si to dovolí. Bytí v přítomném okamžiku a naladění na rytmus našich těl je totiž v dnešní době tak obohacující a člověk zjistí, že ke štěstí stačí tak málo. Být bdělý…
Na naši druhou rodinnou pouť Saharou jsme se vydali ja jaře 2025 s větší skupinkou 5 rodin. Prožili jsme jarní saharu úplně jinak, než jsme byli zvyklí – 10 dospělých a 7 dětí společně v nekonečném prostoru pouště.
Zažili jsme...
silné větry i písečnou bouři, rozkvetlou poušť se spoustou zajímavých kvítků všech barev, pruhované housenky, které šplhali po dunách a občas nepříjemně kously, ptáčky, zelenající se stromy i keře, hustý déšť I blesky křižující oblohu. Sahara nám ukázala snad všechny rozmary počasí. Měli jsme čas být spolu, ponořit se do ticha, hrát si v jemném písku a sdílet v kruhu u večerného ohně chvíle s beduínskými průvodci, hrát na kytary a bubny, zpívat a číst si pohádky. Děti byly moc statečné a shodli jsme se na tom,že takovou dobrodružnou dovolenou ještě nikdy nezažily. Byla to zkušenost, na kterou se nezapomíná.
Byla to má první zkušenost s přechodem pouště. Díky skvělé organizaci a vědomému přístupu, jsem se cítila bezpečně a Sahara se stala velkou láskou. Moc za vše děkuji.
Strávila jsem v roce 2025 na Sahaře v součtu celý měsíc. Absolvovali jsme pouť s celou rodinou a byl to nezapomenutelný zážitek. Všichni jsme se shodli, že to byla jedna z nejlepších cest, co jsme společně jako rodina uskutečnili. Jsem vděčná za všechny uvědomění, které mi Sahara přinesla.
Pokud máte jen trošku cukání k písku, malému dobrodružství, očistě ducha, sebepoznání...
běžte do toho!
Nebojte se! Holky už tam byly.. Zažijete písek teplo špínu zimu hlad žízeň touhu, prostě všechno, abyste dokonale procítili tu neskutečnou krásu a klid a přišli na to, že duši ještě máte. Pokud se něco ráno řekne, a nakonec to tak vůbec nebude, zbytečně se nečilte. To patří k africké realitě a nakonec to vyústí v nějakou roztomilou improvizaci. Myslete na sebe, myslete na ostatní. Tak dobře ucítíte sílu své individuality i možnosti společenství. Dobrý písek všem, Tomáš Malý.
Před odjezdem jsem si Saharu představovala jako prázdný, jednotvárný prostor, který se dosud nepodařilo zalesnit. O to víc mě překvapilo, co jsem v ní skutečně našla. Poušť není prázdná ani jednotvárná.
nebývalé krásy a tajemství. Čisto-kraso prostor, kde neexistují pravé úhly. Galerie plná pomíjivých obrazů, které vítr bez přestání kreslí do jemného písku. Ladné tvary dun a heboučký písek, přes den příjemně teplý, působily jako měkká mateřská náruč. Občas mi dojetím nad tou vší krásou tekly slzy. Odjížděla jsem s hlubokým pocitem, že poušť je přenádherná, klidná a zároveň divoká bytost. Bytost, která se hluboce dotkla mé duše a zůstala se mnou dlouho po návratu.Jsem hluboce vděčná Ireně, Gábině, Ahmedovi a beduínům za skvělou organizaci a péči, které se nám na Sahaře dostalo. Čerstvý v písku pečený chléb, tři dny o samotě v dunách, večerní sdílení a čtení u ohně. To všechno v mé paměti stále září jako diamanty.
© 2026 Poutě duše. Všechna práva vyhrazena.
Tento web designoval a vytvořil Dušan Sivák.